Projekt
Scénický koncert katedry skladby HAMU

Scénický koncert katedry skladby HAMU

Datum

6. květen, 2014/ Projekty

V rámci společného projektu Vysoké školy ekonomické v Praze a Akademie múzických umění „KNOWtilus 2014 – Ostrovy vědy a poznání“ se připravuje scénický koncert katedry skladby HAMU. 

Premiéra scénického koncertu se uskuteční 8. října 2014 v Klášteře benediktinek na Bílé Hoře v Praze. Toto jsou inspirace autorů pro scénický koncert autorů, které budou sloužit pro vytvoření mezioborových týmů


Martin Klusák

V souvislosti s projektem Knowtilus pracuje na skladbě, která přímo zhudebňuje průběh některých matematických funkcí a proporce geometrických tvarů. Uvažuje i o zapracování přímo proporcí Santiniho kostela p.Marie Vítězné. Obsazení skladby je předběžně japonská flétna shakuhachi a smyčcové kvarteto. Ohledně charakteru skladby - představuji si kvazi meditativní střídání zvuk-ticho, případně místy obohacené o rychlejší spojitý pohyb.

Je otevřený nějakému zajímavému vizuálnímu podtržení tvarů obsazených v hudbě (jsou tam např. pravidelné mnohoúhelníky, paraboly, linie, kružnice, atd.). Zatím mě napadla forma generované projekce nebo choreografie snímané kamerou shora a simultánně promítané. 


Jiří Lukeš

Kompozice využívá prostorové řešení kostela. Nástrojové obsazení: varhany, live electronics (multikanálový systém), choreografie - kinect a light design. Hlavním výzkumným účelem skladby je vytvořit společný interface mezi znějícím zvukem a akcí choreografky, která bude moci za použití kinectu svým pohybem v reálném čase ovlivňovat určité parametry znějící hudební struktury. Zvuk varhan autor chápe jako “nejautentičtější” hudební nástroj daného prostoru, který je přizpůsoben akustice chrámu.

Z pohledu pozice zvuku v prostoru je zvuk varhan jako statická součást. Live electronics představuje nástroj, který je variabilně rozmístitelný v prostoru, navíc v reálném čase reaguje, jak na varhany, tak především na pohyb choreografky. Light design spíš statický, ambientní. 


Lukáš Hradil

Skladba je určena pro zpěv (soprán), elektroniku, rezonanční desku a projekci. Jde směrem k propojení vědy a umění. V oblasti vědy skladba využívá zákonů kymatiky, což je věda, která se zabývá vlivem zvuku na veškeré stvoření. Předpokládá, že je náš svět utvářen převážně vibracemi.

To, co zpěvačka zpívá, to se projevuje na desce, jež je posypána pískem. Písek poté vytváří geometrické tvary. Stejně tak by deska měla reagovat na vytvořenou elektronickou hudbu, jež tvoří asi třetinu skladby. To, co se na desce odehrává je přenášeno na plátno/zeď/zavěšenou látku.

Po několika vteřinách se s barevnou úpravou (podladění, redukce dynamiky,…) bude z jiného místa, např. za publikem, ozývat "echo" zpěvu.

S určitým zpožděním tedy to, co zpěvačka zpívá, bude přeneseno do druhé, souběžné linie, která zní současně s první. 


Matouš Hejl

Skladba, vychází z předlohy elektronického tracku (k poslechu zde https://soundcloud.com/mh2022/track-demo). Tento track "aranžuji" pro komorní obsazení (cca 10 hráčů). Určitým vzorem byl autorovi při tvorbě původního tracku Rothko - především co se týče barvy, vrstev, které ji v jeho obrazech vytváří, a dynamiky, kterou u něj můžeme vidět i v rámci jednobarevné plochy. Také formu je možné, spojit s jeho typickými obrazy, v mé skladbě se jedná o za sebe řazené "jednobarevné" plochy. 


Tomáš Reindl

Pracovní název skladby: Hlas ze šumavské pouště

Skladba meditativního charakteru pro dva hlasy a elektroakustickou stopu, využívající archivní nahrávky varhan z Kašperských Hor a fragmenty kázání pátera Nováka, kněze, moudrého kazatele filosofa a našeho rodinného přítele, který byl do tohoto kraje „za trest uklizen“ komunistickým režimem. V Kašperských Horách působil od padesátých let až do své smrti v r. 1985.

Živě zpívané hlasy by autor předběžně charakterizoval jako „inspirace ranou středověkou polyfonií“ ... Rád by pracoval i s konkrétními možnostmi prostoru, např. zpěváci by zaujali odlišné místo, než stanoviště elektroniky, nebo by se mohli i pohybovat prostorem ...

Ke skladbě by se pravděpodobně hodila velmi asketická, meditativní, pomalá pohybová složka, která by oživovala různé části prostoru, zákoutí, ambity, apod.


Gilberto Agostinho

Proposed project will involve both acoustic and electronic methods. In the stage, I will have some pieces of metal and glass and other objects that have a very resonant sound (somehow reminding that of a gong). When one of these instruments are played, its amplified sound will be heard coming from the stage, but it will also activate an electronic track that will be played in the 8 speakers installed around the space. This track will be composed using recordings of these instruments themselves, and I want to focus mainly on the spatialization of the sounds (i.e., I want the sounds to "move around" the space by using the 8 speakers). The performance itself will be simple: the performer(s) will slowly play one of the instruments at a time, and always wait until one of the electronic tracks finishes before playing another one, something around 30 seconds.

My aim with this work is to achieve a form of sacredness not through a typical religious way, but rather through the use of a "ritual". The kind of sound sound I wish to use is somehow similar to that of the Tibetan singing bowls ( http://en.wikipedia.org/wiki/Singing_bowl ). These kind of gong-like sounds have always had their connection to rituals in several different cultures; by using this symbolism, something similar can be achieved via music.

The instruments I have are just found pieces of metal, glass, some pots, etc., and so the light design will play a key role in controlling the visual aspect of this project (these objects are not really what I'd call "pretty"). I am also opened to ideas regarding scenography and some other performative elements, even including some kind of theatrical elements.